Celiakie a intolerance na laktózu

Celý svůj mladý věk (čti cca do 17 let) jsem měla nedostatek železa, nafukovalo se mi břicho (jakože doslova nafukovalo, vypadala jsem jak v 9. měsíci těhu), všechny holky ve třídě byly větší než já, vypadávaly mi vlasy, omdlívala jsem, byla jsem anémická, nemenstruovala jsem a mohla bych pokračovat.

Doktoři na nic nepřicházeli až do chvíle, kdy jsem skončila v dezolátním akutním stavu v nemocnici, protože jsem začala zvracet krev. Ležela jsem na infekčním oddělení, protože nevěděli, co se mnou. Po podepsání reverzního opušťáku jsem si nechala vzít krev a pátrala po nějaké příčině mého stavu. Verdikt byl celiakie (slyším moji mamku jak z ni vyhrklo celi-co?!)

Obrečela jsem to (třeba rok v kuse), protože dokážete si představit, že už si nedáte svou oblíbenou pizzu? co prosím? Rohlík. Víte jak mi chybí tukovej rohlík, kterým jsem jako malá pohrdala? Kůrky od chleba, které jsem vyhazovala, omg!

Nicméně zdraví je důležitější. Do roka jsem přibrala zdravých 10 kg, přestala jsem mít bolesti, omdlévat a hlavně jsem začala mít normální hladiny vitamínů a minerálů.

To vše jen po vyřazení lebek! Nejezte je lidi, když víte, že vám nedělají dobře. Poslouchejte své tělo.

Jenže já ho poslouchala dál a čert by nechtěl, objevila se i intolerance na laktózu (což je mimochodem velice běžné kvůli poškození sliznice tenkého střeva, na které se nachází laktáza, která pomáhá štěpit laktózu - snad to říkám dobře ale ve svém kultu bezlepkových maniaků má opravdu většina i nesnášenlivost k laktóze).

Tu jsem odhalila hlavně kvůli atopickému ekzému, který vám zase jen ukazuje, že s vaším tělíčkem není uvnitř něco v pořádku (a vše má řešení).

A ne, nejím jen vzduch omaštěný vzduchem. Jím přirozeně bezlepkově - zeleninka, ovoce, maso a rýže s bramborem jsou nej kámoši.

Existuje mnoho horších nemocí, takže jsem ve výsledku vděčná za tyhle dva malé čertíky v krabičce.